Co mě naučilo běhání o vedení lidí: Proč složité systémy a měření ničí výkon

Proč složité systémy a měření ničí výkon v běhu i v leadershipu? Zjistěte, jak stupidně jednoduché pravidlo vrátí kapacitu vaší firmě JÁ s.r.o.

Jsem aktivní člověk. Po posledním porodu se však moje tělo výrazně změnilo a návrat na úroveň fyzické kondice, ve které bych se cítila komfortně, byl náročný. Nacpat pravidelný pohyb do mého nepravidelného kalendáře a rodinné logistiky byla od začátku samostatná výzva.

Klíčovou součástí mého posunu se stal běh. Je to druh pohybu s minimálním třením – nepotřebuji nic složitě plánovat, stačí se doma obléknout a vyrazit ven. Benefit je okamžitý.

Běhávala jsem už v době, kdy jsem sportovala závodně. Tehdy jsem vybíhala ráno, než jsem vyrazila do projekce nebo do školy. Vracela jsem se k němu, když jsem vedla divizi, a běhám i dnes. Běh má dvě zásadní vlastnosti: buď se soustředíte na rytmus, kroky a dech, čímž se vracíte do přítomného okamžiku a mozek si plnohodnotně odpočine, nebo si v hlavě srovnáte myšlenky, ujasníte priority a uděláte náročná rozhodnutí v prostředí, kde vás nic neruší.

Až dosud to zní ideálně. Jenže v posledních pěti letech jsem se v běhu stala věčným začátečníkem.

Moje aerobní kapacita – to, co jsem dokázala udýchat a co chtěla moje hlava – byla výrazně vyšší než reálná výkonnost mých lýtek a Achillových šlach.

Šla jsem si zaběhat. Na pohodu, na pocit, pro radost. Výsledek? Nohy mě bolely ještě několik následujících dnů a přetížené úpony mě odrazovaly od toho vyrazit znovu. Můj rytmus byl víc než nepravidelný.

Vnímáte tu manažerskou paralelu?

V leadershipu se stává přesně totéž. Vaše mentální a strategická kapacita (vaše „plíce“) chce táhnout velké projekty, posouvat oddělení a doručovat výsledky. Jenže vaše procesy, hranice a míra autonomie týmu (vaše „lýtka“) na takovou zátěž nejsou postavené.

Pokud řešíte přetíženou operativu a v takové situaci zaberete hrubou silou, stane se jediná věc: pro jednou sice doručíte výkon, ale na další týden zkolabujete v operativní pasti. Musíte řešit škody, předělávat práci po kolezích a vaše přetížení vás odrazuje se do něčeho podobného pustit znova.

Letos v únoru jsem si řekla, že tento kruh musím definitivně rozetnout. Začala jsem hledat způsob, jak upravit techniku, aby si nohy postupně zvykly.

Odborné rady přinášely zaručený postup: měřit tepovou frekvenci, hlídat si přesná pásma, sledovat tempo na kilometr, kadenci a možná i další parametry.

Výsledek této „optimalizace“? Sledování dat mi vzalo veškerou radost z pohybu.

Moje starší hodinky neukazovaly zcela přesně, jejich neustálé pípání mě vytrhávalo z myšlenkového toku a místo uvolnění jsem do svého dne přidala další stresový faktor. Složitý systém měření mi nepomohl – jen vytvořil nové tření.

V byznysu do této pasti padáme neustále. Když věci nefungují, náš mozek pod vlivem subtrakčního zkreslení vymyslí složitější systém. Nakoupíme nový softwarový nástroj, zavedeme tabulky na sledování času, přihodíme schvalovací checklisty a kontrolní statusy.

Místo práce pak trávíme hodiny „krmením systému“. Jsme přehlceni daty, ale podstata problému uniká. O tom už jsem psala i dříve, o tom, že samotné aplikace na produktivitu nás mohou doslova dusit.

Rozhodla jsem se aplikovat svůj princip Strategické eliminace i na tuto oblast.

Zeptala jsem se umělé inteligence na řešení, které bude stupidně jednoduché a k jehož fungování nepotřebuji měřit vůbec nic.

Odpověď byla chirurgicky čistá: Zaměřit se výhradně na dýchání nosem a nedovolit si dýchat pusou.

Žádné pípající hodinky. Žádné tabulky. Jen jedno nekompromisní pravidlo.

Vyrazila jsem na trať. Být v hlubokém myšlenkovém flow zpočátku nešlo, musela jsem si dech přísně hlídat. Být v přítomnosti ale fungovalo dokonale. Moje tempo šlo sice ze začátku rapidně dolů, ale tréninkové zatížení lýtek kleslo na zvládnutelnou úroveň. Nohy přestaly bolet. Začala jsem sbírat kilometry a najednou jsem mohla chodit běhat téměř denně.

Po měsíci adaptace jsem mírně upravila pravidlo: nádech nosem, výdech pusou. Dnes postupně přidávám na rychlosti i vzdálenosti. Bez zranění, bez bolesti a s čistou hlavou.

Od určité úrovně už nepotřebujete přidávat, abyste mohli růst. Naopak, musíte zjednodušovat. Potřebujete ořezat balast a nastavit systémy, které řeší výhradně to podstatné.

Pokud chcete zpozornět a uvolnit si 10+ hodin týdně z operativy, nehledejte novou aplikaci na time management. Najděte své „dýchání nosem“ – jedno, stupidně jednoduché procesní pravidlo, které automaticky zreguluje celý systém.

Může to být pravidlo, že nepřijmete úkol bez jasné definice výsledku.

Nebo stopka pro schůzky bez agendy.

Nebo nekompromisní vracení cizích úkolů tam, kam reálně patří.

Uvolněte se ze složitých struktur. Skutečný leadership vyžaduje odvahu odebírat.

Cítíte, že vaše vlastní ambice narážejí na limity přetíženého systému?

Pokud trávíte většinu času hašením operativních požárů, fungujete jako nejdražší asistentka vlastního týmu a na strategické směřování vám nezbývá kapacita, je čas na změnu.

Přejděte od operativní dřiny k systému, který vám uvolní ruce i mysl.

Přestaňte doplácet na složité systémy a neustálé hašení požárů. Vstupte do předplatného Premium v Akademii ELIMINÁTOR – zlaté střední cestě, kde díky kompletnímu průchodu systémem Core & Mastery, týdennímu živému mentoringu a mé osobní podpoře získáte plný průchod systémem a vytvoříte autonomní tým, který funguje i bez vaší neustálé přítomnosti.