Anatomie exekutivní samoty: Proč je řešení personálních problémů ta nejosamělejší disciplína

Když se mluví o tlaku v managementu, většinou si představíme stamilionové rozpočty, hořící deadliny nebo krizové řízení. Moje zkušenost je ale jiná. Tím absolutně nejtěžším a nejosamělejším momentem v roli lídra nejsou tabulky ani rozpočty. Jsou to personální záležitosti.

Ať už jde o řešení nevhodného chování, předávání negativní zpětné vazby, nebo situaci, kdy někdo z týmu dlouhodobě nedodává výsledky. Je to extrémně citlivé téma. Nemůžete ho sdílet s týmem ani v náznacích, protože byste narušili důvěru. A velmi těžko se sdílí i s nadřízeným, protože on nevidí tu každodenní dynamiku a kontext tak jako vy. Musíte to vyřešit, nechcete to zbytečně eskalovat, občas vlastně pořádně nevíte jak do toho a – ruku na srdce – sama jsem v těchto situacích v minulosti nadělala spoustu chyb. A o správnosti řešení nejsem často přesvědčená ani teď. V takových chvílích zjistíte, že na vrcholu je neuvěřitelné ticho, neuvěřitelná osamělost.

Tento stav není známkou vaší slabosti. Odborná literatura z oblasti organizační psychologie ho jasně definuje jako fenomén „exekutivní samoty“ (Executive Loneliness). Zasáhne vás přesně ve chvíli, kdy se nacházíte v pasti, ze které nevidíte únikové cesty.

Ocitáte se takzvaně mezi mlýnskými kameny, nebo v sendvičové pozici. Směrem dolů ke svému týmu nemůžete ukázat tápání. Tým od vás vyžaduje navigaci a ochranu; sdílení vaší nejistoty by narušilo jejich psychologické bezpečí. Směrem nahoru k boardu, nebo nadřízenému zase úřaduje syndrom podvodníka u manažerů. V soutěživém prostředí máte pocit, že každá žádost o radu s personálním problémem by mohla být interpretována jako vaše manažerské selhání a neschopnost uřídit vlastní lidi.

Protože nemáte s kým bezpečně otestovat své hypotézy, nezbývá vám než si každé ráno „nasadit brnění“ a udržovat profesní fasádu. Tomuto mechanismu se v neurobiologii a psychologii říká povrchové herectví (Surface Acting). Emoční práce spojená s neustálým potlačováním vlastní úzkosti a předstíráním klidu však masivně vyčerpává váš psychologický kapitál.

Chybějící partner pro dialog vede k tomu, že si v hlavě neustále přehráváte možné scénáře těžkých rozhovorů, což udržuje váš nervový systém v neustálé pohotovosti a prohlubuje vaše vyčerpání. Izolace se tak stává nejen psychologickým, ale i somatickým problémem, který vaši firmu JÁ s.r.o. pomalu, ale jistě posílá do červených čísel.

Abychom si jako lídryně zachovaly zdravý rozum a kapacitu strategicky vést, nesmíme na těžká rozhodnutí zůstávat samy. Jak zmiňuji v článku Proč neustálé schůzkování ničí vaši kapacitu, každé zdravé rozhodnutí vyžaduje psychologické bezpečí. Jenže to bezpečí, které tak pečlivě budujete pro svůj tým, potřebujete mít vybudované i vy samy pro sebe.

Potřebujete prostor, kde věta „Mám v týmu problém a vůbec nevím, jak ho teď rozseknout“ neznamená selhání, ale začátek konstruktivní a bezpečné debaty. Ať už to bude externí kouč, nebo uzavřený kruh stejně postavených žen, které čelí identickým tlakům – najít si svůj bezpečný přístav mimo firemní hierarchii je absolutní nutností pro váš udržitelný výkon.

Kdybyste dnes mohla odložit masku té, co má na všechno odpověď, a naprosto bezpečně s někým sdílet své největší personální či manažerské tápání, jak by se vám fyzicky ulevilo?

Přestaňte nést tíhu všech složitých rozhodnutí sama a objevte sílu bezpečného sdílení. Vstupte do předplatného Premium v Akademii ELIMINÁTOR – kde získáte kompletní průchod systémem Core & Mastery, týdenní živý mentoring a mou osobní podporu. Získáte komunitu, ve které už nebudete muset hrát na neprůstřelnou, zbavíte se syndromu podvodníka a získáte zpět svůj klid i 10+ hodin týdně.