Falešný odpočinek: Proč vás gauč a sítě nevytrhnou z mentálního vyčerpání

Taky to znáte? Odpoledne zaklapnete notebook, padnete na gauč, pustíte si Netflix nebo bezmyšlenkovitě zíráte do mobilu a scrollujete sítěmi. Fyzicky neděláte vůbec nic. Vaše tělo je v absolutním klidu. Říkáte si, že teď konečně odpočíváte. Ale když ráno zazvoní budík, cítíte se, jako by vás přejel parní válec. Únava nezmizela, naopak se zdá být ještě hlubší. A často nepomůže ani víkend.

Jak to, že váš systém po dvou dnech „vypnutí“ nehlásí 100% nabití baterie?

Odpověď je vlastně docela prostá: Aplikujete řešení z industriální éry na problém éry informační. Fyzickým nicneděláním se snažíte vyléčit mentální vyčerpání.

Ve světě manuální práce je hlavním produktem únavy fyzické opotřebení svalů. Lékem je logicky pasivní odpočinek: lehnout si a fyzicky zastavit.

Vy ale děláte znalostní práci. Váš mozek za celý týden naakumuluje kognitivní únavu a rozhodovací paralýzu. Odborné studie z oblasti neurovědy ukazují zajímavý fenomén: mozek znalostního pracovníka si nejlépe neodpočine tím, že ho zkusíte „vypnout“ (u zírání do telefonu to stejně nejde, jen ho dál zahlcujete senzorickým šumem). Odpočine si tím, že ho namáháte úplně jiným směrem.

Potřebujete činnost, která vyžaduje vaše soustředění, ale zapojuje jiná nervová centra než ta, která používáte v práci.

A tady přichází ten nejdůležitější moment. Které činnosti dokážou naši hlavu spolehlivě vytrhnout z pracovního módu a plně ji pohltit? Jsou to ty, které děláme jen tak pro radost. Ty, které nemají vůbec žádný „užitek“.

My, vysoce výkonní lidé a manažeři, máme totiž jednu toxickou vlastnost: i ze svých koníčků si často děláme další práci s KPI. Když jdeme běhat, měříme si čas a trénujeme na závod. Když začneme něco tvořit, máme ambici v tom excelovat. Tím ale náš mozek dál udržujeme ve stresovém, výkonovém módu.

Základem skutečné regenerace je zrušit cíle. Můžete si všimnout, že nejlepším lékem na přehřátou hlavu bývá sport s dětmi, zahradničení, procházka se psem nebo když vezmete do ruky kytaru či tvoříte rukama. U kytary musíte být plně přítomni, jinak udělám chybu. Mozek pracuje na plné obrátky, ale jinak. Soustředění na píseň vrací pozornost do přítomnosti. Děláte to čistě pro tu radost z procesu. Stejný biologický restart přináší i čas venku. Rýpání v hlíně nebo obyčejná procházka se psem vrací naši pozornost zpět do tady a teď.

Dovolit si dělat něco absolutně neužitečného přitom bývá nesmírně těžké. Pokud máte za sebou roky kolotoče mezi rodinou, manažerskou kariérou a domácností, bývá vnitřní hodnotící systém nastavený na stoprocentní efektivitu. Všechno muselo mít hmatatelný výsledek. Trvá to, než si člověk dovolí trávit čas činnostmi „bez užitku“. Přitom je na sobě jednoznačně vidět, že právě tento „neužitečný“ čas je pro kvalitní odpočinek a kognitivní výkon paradoxně ten nejužitečnější.

Koncept více druhů odpočinku zpopularizovala lékařka Dr. Saundra Dalton-Smith, jejíž práce se často objevuje i v publikacích Harvard Business Review. Všechny jí definované druhy odpočinku můžete najít třeba i na webu TED. Pokud se chcete zbavit mentální únavy, potřebujete si cíleně dobít tyto specifické baterie, o které v kanceláři přicházíme nejrychleji. Za základ považuji tyto tři:

Zírat večer do další svítící obrazovky není odpočinek, ale jen změna zdroje kognitivního přetížení. Senzorický odpočinek znamená jít ven, nadechnout se vzduchu a nechat oči ostřit do dálky do zeleně místo na monitor.

Co říkají data: Podle Teorie obnovy pozornosti (Attention Restoration Theory), jež patří k nejcitovanějším konceptům v databázi Web of Science (např. studie S. Kaplana), lidský mozek disponuje omezenou kapacitou tzv. směrované pozornosti. Vizuální kontakt s přírodou spouští proces tzv. „jemné fascinace“ (soft fascination), který prokazatelně snižuje hladinu kortizolu a obnovuje vyčerpaný prefrontální kortex mnohem účinněji a rychleji než absolutní pasivita v uzavřené místnosti.

Mozek, který rotuje nad nedokončenými úkoly, nespí. Efekt Zeigarnikové způsobuje, že si nedodělané věci pamatujeme mnohem intenzivněji. Potřebujete „Brain dump“ (vysypat úkoly na papír) a pak aktivitu, která vás svou radostí pohltí natolik, že na práci zapomenete.

Co říkají data: Přední světová výzkumnice v oboru prof. Sabine Sonnentag definuje tento klíčový proces jako Psychologické odpojení (Psychological Detachment). Její studie dokazují, že bez mentálního odpojení od práce je fyzický odpočinek bezcenný a vede k vyhoření. Sílu „Brain dumpu“ pak exaktně potvrdila studie v Journal of Experimental Psychology (Scullin et al., 2018), která prokázala, že vypsání nedokončených úkolů na papír před spaním signifikantně snižuje kognitivní zátěž a zrychluje usínání, čímž fyzicky blokuje Efekt Zeigarnikové.

Jak uzavřít tyto smyčky před dovolenou jsem popsala v tomto článku.

V práci neustále hlídáte, aby se z vaší kanceláře nestal pavilon cizích opic, a fungujete jako nárazník pro stres vašeho týmu. Emocionální odpočinek znamená vzít psa nebo kytaru a dělat činnost, kde nemusíte nic řídit, nic zachraňovat a nikdo od vás nic nečeká. Je to vlastně logické – pokud musíme regulovat své emoce, vyčerpává nás to.

Co říkají data: Harvard Business Review tento jev často analyzuje pod pojmem Emocionální práce (Emotional Labor). Studie ukazují, že nutnost neustále regulovat vlastní emoce pro dobro organizace (tzv. surface acting – skrývání frustrace, udržování klidu v krizi) je jedním z největších prediktorů manažerského vyhoření. Emocionální odpočinek vyžaduje prostředí s absolutně nulovým transakčním očekáváním od vaší role lídra.

Číst další byznysovou knihu v neděli odpoledne není odpočinek. Je to jen práce v teplákách. Eliminujte to.

Přestaňte mít výčitky, že při procházce v lese, s kytarou v ruce nebo u pečení neplníte žádné cíle a neposouváte se vpřed. Skutečný leadership totiž vyžaduje, abyste do svého života tyto „neužitečné“ radosti vrátili. Budujete tím to nejcennější pro svou kariéru, sebe i svou rodinu: svou zítřejší ostrou kognitivní kapacitu.

Cítíte, že vaše vnitřní firma JÁ s.r.o. hlásí těžkou insolvenci a vyčerpaný mozek už nemá kapacitu na strategická rozhodnutí? Zastavte operativní krvácení, zrušte roli nejdražší asistentky vlastního týmu a budujte uvolněnou autoritu díky systému strategické eliminace.

Vstupte do Sprintu předplatného Premium (Akademie ELIMINÁTOR). Získejte plný průchod systémem Core & Mastery, týdenní exekutivní mentoring 1× týdně i přístup ke komunitě lídrů, kteří se učí stavět autonomní týmy, eliminovat operativní balast a řídit s uvolněnou autoritou.