Firemní zombie (Díl 2.): Proč nedokážeme říct „dost“ a klam utopených nákladů

V prvním díle této série jsme si definovali „firemní zombie“ – úkoly a projekty, které ztratily smysl, ale dál systematicky vysávají finanční, kognitivní i lidské zdroje organizace. Dnes se podíváme na to, proč je tak těžké je „zabít“. Žádné dojmy a manažerské klišé. Půjdem rovnou k datům.

Odpověď na otázku, proč se udržují nesmyslné projekty, neleží v nedostatku manažerských dovedností. Leží v exaktně popsaných vzorcích lidského úsudku.

Průlomová studie B. M. Stawa z roku 1976 poprvé definovala tzv. eskalaci závazku (escalation of commitment) – tedy naši prokazatelnou tendenci investovat další úsilí do projektu i přesto, že dostáváme zřetelné signály o jeho selhání.

Ačkoliv o tomto fenoménu víme v managementu téměř půl století, praxe se dodnes takřka neposunula. Novější metaanalýzy, jako ta od J. Sleesmana a kolektivu (2012), potvrzují, že organizace v této iracionální vytrvalosti stále pokračují.

Na vině je i obávaný klam utopených nákladů (sunk cost fallacy), jak ho definovali Arkes a Blumer (1985). Jde o tendenci pokračovat v činnosti výhradně proto, že už do ní byl investován čas a peníze. Vzniká obrovský psychologický odpor nechat tyto dřívější investice propadnout, což vede k dalšímu pálení kapacit.

Jednou z největších překážek je samotná firemní kultura. Existuje zde obrovský paradox: z finančního i inženýrského hlediska je lití zdrojů do mrtvého projektu neoddiskutovatelná chyba, ale společensky to často slouží k signalizaci „manažerské důvěryhodnosti“.

• Klam neústupnosti: Laboratorní experimenty ukázaly znepokojivý vzorec: lidé hodnotí ředitele jako signifikantně důvěryhodnější lídry, pokud neústupně pokračují ve vývoji, i když zjistí, že konkurence už má objektivně lepší řešení.

• Odměňování iluze: Organizace tak nevědomky kultivují podhoubí pro zombie projekty tím, že implicitně odměňují zdání tvrdošíjné neústupnosti namísto toho, aby oceňovaly analytickou adaptabilitu a schopnost rychlého pivotování.

Zajímavý vhled do praxe vnesla případová komparativní studie (Nouri, 2022), publikovaná v periodiku Management Research Review, která zkoumala, jak se v podhoubí eskalace mrtvých projektů liší obě pohlaví. Fenomén eskalace je sice univerzální, ale ukazuje se, že jeho spouštěče se u lídrů radikálně liší:

• Proč selhávají muži: U mužských protějšků bývá eskalace mrtvých projektů tažena převážně přebujelým sebevědomím a pocity nadřazené odpovědnosti. Lídři s vysokou sebedůvěrou mají sklon přeceňovat své schopnosti zvrátit objektivně negativní vývoj.

• Proč selhávají ženy: U podnikatelek a manažerek nebývá motorem pocit, že „to zvládnou lépe než ostatní“. Výzkum prokázal, že hnacím motorem eskalace u žen je naopak hluboký strach ze ztráty osobní autonomie a panika z toho, že budou za selhání ostře obviňovány okolím (vedením, investory, rodinou).

Zatímco muže v ukončení zbytečné operativy brzdí častěji ego, ženy bojují s obavou z poškození reputace. Vnitřní sabotéři neustále tvrdí, že ukončením projektu nastává selhání v roli lídra. Toto přesvědčení je potřeba eliminovat díky změně postoje.

Tradiční vnímání často považuje dřívější opuštění schválené aktivity za osobní i profesní prohru. Z tohoto vzorce je potřeba okamžitě vystoupit.

Hodnota člověka nemá s pracovním výkonem nebo počtem dotažených tabulek nic společného. Práce je nástroj obživy a tvorby hodnoty. Pokud se identita a sebehodnota lepí výhradně k výsledkům projektů, chybí pak síla ty objektivně špatné ukončit.

Skutečný byznysový úspěch nespočívá v tvrdohlavém dotažení technické specifikace za každou cenu. Úspěchem je výlučně vygenerování prokazatelného přínosu pro společnost. Zrušit projekt, který ztratil smysl, tak není žádné selhání. Je to naopak znak strategické dospělosti a nekompromisní ochrany firemního ROI.

Který konkrétní vnitřní sabotér se snaží lepit vaši sebehodnotu k vašim pracovním výsledkům?

Tento článek je druhým dílem série o skryté operativě. Ve třetím díle se podíváme na to, jak můžeme z rozhodování o životě a smrti projektů odstranit emoce, a ve čtvrtém díle se zaměříme na to, jak může pomoci umělá inteligence.

Firemní zombie (Díl 3.): Když toxická kultura brání eliminaci

Cítíte, že udržujete při životě zombie projekty ze strachu, že selžete jako lídr, a chybí vám kapacita na skutečně strategické rozhodování? Zastavte díky systému strategické eliminace, zrušte roli nejdražší asistentky vlastního týmu a budujte uvolněnou autoritu.

Vstupte do Sprintu předplatného Premium (Akademie ELIMINÁTOR) a získejte plný průchod systémem Core & Mastery, exekutivní mentoring 1× týdně i přístup ke komunitě lídrů, kteří se učí eliminovat operativní balast a řídit s uvolněnou autoritou.